Moje Jinotaje

Hlavním a vlastně jediným důvodem mého tak dlouhodobého neodchodu z projektu, byla zvířata. Všechna ta zvířata, která se stala mými malými důležitými vesmíry v mém životě. Zvířata se stal neoddělitelnou součástí mého života , nedokážu si bez nic život představit a ani nechci. Nepotřebuji zvířata vlastnit nebo si je podrobovat, chci vedle nich žít, chci je pozorovat a učit se i nadále od nich jejich život v okamžiku. Mým snem bylo žít se zvířaty bok po boku ve vzájemné nezávislosti, maximálně co to šlo. A to se taky dělo. Žila jsem svůj sen, z jedné velké části opravdu ano . Bohužel to vše mělo ještě tu stranou druhou, kterou i když při každém pěkném momentu byla vzadu v mé hlavě. Díky zvířatům jsem vydržela život v projektu 2 a půl roku, zvířata byla mým záchytným bodem v tom všem . Jenže ani tohle nemohlo trvat věčně. Představa opustit všechna ta zvířata, která jsem zachránila, o která jsem se starala, vypiplala je od miminek, naučila na jméno, na...

 Bylo třeba si něco prožít, někam se posunout a na něco přijít, rozdělit se…abychom se mohli opět spojit, a být oba silní, každý sám za sebe ale vlastně ve všem spolu. Museli jsme oba dospět, porozumět věcem ale i sami sobě abychom se mohli znovu potkat. Slova, která jsem napsala pod náš první společný příspěvek. Slova, tak pravdivá, a tak vystihující naši situaci. V té době jsem nevěděla že o další dva toky později, se znovu tyto slova stanou naší součástí. Opět jsme se vrátili na začátek, na rozcestí, dostali jsme oba volbu, a opět tedy aspoň doufám a zatím to vypadá že jsme oba uspěli, vybrali si sami sebe a tím vlastně toho druhého. Jsem na nás na oba tak pyšná, když se ohlédnu zpět, na naše životy, kým jsme byli, jak jsme se chovali, jak jsme reagovali … no a dnes? 😊 Hledáme oba lásku k sobě samým, a to je to nejlepší pro nás společný růst. Zima byla náročná, ale jsem za ni tak vděčná, jsem ráda že se stala, protože mě celou dobu připravovala, co se stane na...

 Dlouho, vlastně od začátku, co jsem začala psát blog, jsem přemýšlela, jestli tuhle záležitost, starou přes dva roky budu taky rozebírat . Na žádnou odpověď jsem nepřišla, a tak jsem to nechala osudu. Jestli se ozve něco, co mi dá impuls o tom psát či ne, a nakonec to přišlo a já se rozhodla zveřejnit situaci, která se stala. Na kterou zpětně když se dívám, mi způsobila největší blok v tom, že jsem nikomu nic neřekla, ani o té konkrétní situaci ani o následujících dvou letech psychické tyranie . Impuls ke sdílení, byla pro někoho možná hloupost ale pro mě to bylo znamení toho, že můžu a mám tohle zveřejnit. Jak už jsem se rozepisovala , jednou z velkých nepříjemností gaslightingu je, že máte pocit, že Vám nikdo neuvěří. Ještě ale horší je to, že tento pocit plyne ze situací, které se dějí. Čím horší situace, prostě zkušenost s tyranem tím víc si uvědomujete, že prostě tohle by Vám nikdo nevěřil. Tak s člověkem zůstáváte, a i když se pořád objevují nové...

Na tohle téma, mě přivedla jedna sledující, která mi napsala svůj příběh. Nejen že je jasně na ni aplikován gaslighting ale také její přítel prokazuje mnoho vzorců psychopatie. Když jsme rozebíraly její aktuální stav a dění, došlo mi, že píše můj příběh. Neskutečná autenticita dění. Je to jako kdyby byla v projektu X se mnou a popisovala co na mě aplikoval Soudce. Díky rozebíraní mi došel další důvod, proč jsem tak dlouho mlčela, proč jsem stála tak dlouho věrně po Soudcově boku. Bez představy že bych někomu něco řekla, nebo naznačila. Neskutečně si vážím vašich příběhů, co mi píšete . Vím, jak je sdílení tohoto problému důležité a stejně tak vím kolik z nás to neudělalo a třeba ani neudělá. Protože se bojí a nemá se ani komu svěřit. Pro mnoho lidí jsem já ten první člověk, kterému popíšou jejích situaci a já doufám že je to právě první krok k tomu, danou osobu, vztah, práci prostě cokoliv, opustit. Díky Vašim příběhům se můžu vyléčit z toho mého . Vědomě, bez ...

Nikdo si není vědom toho, kolik lidí kolem nás, a to i ti nejbližší jsou ve spárech techniky gaslighting . Může to být vaše matka, vaše sestra ale i bratr, týkat se to stejně může vašich dětí nebo nejlepší přítelkyně. Proč je tato technika tak častá ale nikdo o ní neví, nikdo o ni nemluví? Bohužel důvod je zřejmý pouze pro ty, kdo techniku zažil na vlastní kůži. Pokud o ní oběť nikomu neřekne, neřekne že je ve spárech psychopata, nikdo nikdy to dále nezjistí. ALE PROČ? Důvodem je asi ta nejhorší věc na celé technice, a to je pocit, že Vám nikdo neuvěří . Proto mlčíte, a takhle jsem to měla i já. V době, kdy jsem si uvědomovala že je opravdu něco špatně, jsem o tom stejně nemohla mluvit. Jedinou podporou a jediný člověk, se kterým jsem sdílela svoje emoce ohledně Soudce a o tom co se v projektu děje, byl Daniel. Do té doby, něž jsem začala události sdílet s ním, mě nenapadlo sdílet tohle s někým jiným. Co se děje v projektu X věděl přibližně od března/dubna ro...

  Jak už jsem někde zmiňovala, hlavně z projektu X si odnáším několik traumat. Po odchodu z projektu X jsem ale zjistila, že ty traumata mě vlastně provázela celou dobu a tyto traumata se mi zažrala hluboko do mých vzorců chování. Já jsem těmi traumaty, moje osobnost se změnila. I když jsem vše brala jako vývoj a růst, teď když mám klid vidím, že je vše jinak. Když si v hlavě přehrávám nějaké situace, vidím ve všem dlouhý řetězec, jak vše na sebe navazuje, a že nejen chování Soudce na mě mělo vliv, ale také potom chování moje k dalším Sluníčkům spustilo řetězec změn u nich samotných. Doufám ale, že jsem jim nezpůsobila žádná traumata nebo šrámy, které by si potom museli řešit. Moje osobnost se životní cestou měnila, rostla a to samozřejmě není nic neobvyklého, takhle je to u většiny lidí. Tak jsem tyto změny v mém myšlení posléze chování brala jako růst. Neviděla jsem to, že ty myšlenky a následné chování nevychází ze mě, ale jsou to následky chování ...

  Ahoj, zdravím všechny zbloudilce co vědomě i nevědomě zavítali na tento blog. Ráda bych sebe i tento smysl blogu, představila alespoň zlehka v těchto řádcích.   Jsem If, je mi 30 let a před třemi lety v  březnu 2020 sem se odstěhovala z Brna do komunity , od té doby se mi můj život naprosto změnil, stejně tak i já. Mezi těmito třemi lety jsem vystřídala 2 komunity, 2 projekty. Jeden projekt z toho jsem založila já a stejně tak jsem to byla nakonec já kdo musel odejít . Tuto cestu, na kterou se mě často, lidé ptají bych s vámi chtěla sdílet. Hlavně věci, o kterých jsem musela 3 roky mlčet a zatajovat, tvářit se že je naprosto všechno v pořádku. Ráda bych se tady vypsala ze svých traumat, které si z těchto komunit mám, a které jsem si konečně přiznala . Díky psaní a sdílení svých zážitků a zkušeností si mohu pomoci je odstranit a být zase silným a tvořivým člověkem. Na tomto blogu nebudu uvádět konkrétní jména ani projekty, i když mnoho z...