Odpuštění od zvířat

Hlavním a vlastně jediným důvodem mého tak dlouhodobého neodchodu z projektu, byla zvířata. Všechna ta zvířata, která se stala mými malými důležitými vesmíry v mém životě.

Zvířata se stal neoddělitelnou součástí mého života, nedokážu si bez nic život představit a ani nechci. Nepotřebuji zvířata vlastnit nebo si je podrobovat, chci vedle nich žít, chci je pozorovat a učit se i nadále od nich jejich život v okamžiku. Mým snem bylo žít se zvířaty bok po boku ve vzájemné nezávislosti, maximálně co to šlo. A to se taky dělo.

Žila jsem svůj sen, z jedné velké části opravdu ano. Bohužel to vše mělo ještě tu stranou druhou, kterou i když při každém pěkném momentu byla vzadu v mé hlavě. Díky zvířatům jsem vydržela život v projektu 2 a půl roku, zvířata byla mým záchytným bodem v tom všem. Jenže ani tohle nemohlo trvat věčně. Představa opustit všechna ta zvířata, která jsem zachránila, o která jsem se starala, vypiplala je od miminek, naučila na jméno, naučila socializaci, naučila společnému životu s lidmi, nebyla prostě možná. Nikdy nemohu odejít, až moc zodpovědnosti jsem na sebe navázala.

Musím to prostě vydržet, kvůli nim, tak mi nezbývala nic jiného než víra a modlení se, že se někdy něco změní, když tou změnou budu já, změní se i ostatní.

Jak už sem ale říkala, tohle nemohlo trvat věčně.

Když přišel ten den, kdy se mi ze sekundy na sekundu změnil život, na zvířata jsem myslela, ale věděla jsem, že to bude v pořádku. Zvířata to beze mě zvládnou a jak by taky ne, jsou to zvířata, a ještě k tomu vychovaná mnou, není nic, co by nezvládli. To, co mě u nich drželo bylo jen moje velké ztotožnení s nimi, a jako s člověkem co žije se zvířaty. Pokud zvířata mají suché místo kde spát a co jíst, jsou spokojená. V té chvíli jsem věděla že budou v pořádku. Nepotřebují nikoho z nás, to my naopak potřebujeme je.

Přesto ale jsou tyto zvířata tím jediným, čeho na odchodu lituji, jsou to mí přátelé, o které jsem zavázala se starat. Není den kdy bych na ně nemyslela, avšak z bolestných vzpomínek, které mě píchaly u srdce jsou to čím dál víc vzpomínky úsměvné. Od odchodu jsem potkala už tolik zvířat, a ještě jich stovky a možná tisíce poznám, ale žádná nejsou jako ty moje 😊

Tyto zvířata jsou jedinečná, a každý kdo se s nimi střetl to může potvrdit a taky to velmi často lidé zmiňují. Naučili jsme se společně žít, s minimem očekávání od toho druhého, a proto byl náš život dohromady tak jiný než kdekoliv jinde.

Zvířata mě toho tolik naučila a tolik stále učí, i díky nim se mohu stát lepším a lepším člověkem, a proto bych jim chtěla poděkovat za to, co mě naučili za poslední 3 roky života, kdy jsem s nimi s mnoha druhy zvířat žila každý den. Ať už to byl pes, osel, prase nebo kachna, zaslouží si mé vědomé DĚKUJI.

K poděkování bych ale potřebovala od zvířat ještě jednu věc, a to jejich odpuštění že jsem je opustila. Už jsem ale nemohla dál, věřte mi, více bych už neunesla, musela jsem se rozhodnout mezi životem a, nebo životem v utrpení, a já chtěla život, zase normálně žít.

Prosím o odpuštění všech těch zvířat, která jsem za sebou nechala. Aspoň prozatím.

Vím, že když prosím o odpuštění, prosím hlavně sebe abych si dokázala odpustit to, co jsem udělala. I když vím všechny náležitosti odchodu, jak nutné to bylo a že to zvířata rozhodně beze mě zvládnou, přesto je to velmi těžké nedávat si tohle za vinu.

Nyní se snažím dělat vše pro to, abychom zase jednou byli spolu a měnili tento svět, společně měnili lidská srdce. Znám ale život, můj záměr je nyní jasný, ale kdo ví vlastně co pro nás má život nachystaný. Mám svou vizi, svůj sen, svůj životní cíl, ale takových už bylo 😊Život je změna, a je to jediná jistota, kterou v životě máme a já se snažím si nebýt ničím jiným v životě tak jistá, jako právě změnou. Potom se lépe a jednodušeji překonávají tyto velké ale vlastně i malé nečekané změny. Není u nich odpor ale přijmutí.

Právě ale je mou motivací představa, že se společně jednou s mými zvířecími přáteli sejdeme na našem místě, v našem kousku ráje, v našem kousku našeho světa. Na místě, které bude patřit jen nám, a už nikdy nás od tam nikdo nebude moct vyhnat a nikdo nebude muset odcházet. Bude to naše bezpečné místo.

Já, zvířata a dobří lidé.

Tojo je můj sen.

Nejprve mi prosím ale odpusťte, že jsem Vás musela odpustit, abych přežila.

If