Co je mojí motivací?

 Pro mnoho lidí dle zpráv nebo rozhovorů s nimi jsem zjistila, že po mé poslední zkušenosti obdivují to, že dokážu jít dál. Jít dál a pomáhat, a to prakticky ihned.

Vůbec jsem nad tím takto nepřemýšlela, že by mě něco z toho mohlo zastavit. Vlastně zastavit od čeho? Dnes jsem přijala myšlenku, která byla zároveň i odpověď, na otázku, kterou jsem si vlastně ani vědomě nepoložila 😊

Mou motivací jsou zvířata.

Následně po přijetí této myšlenky se hezky rozvětvila, mou motivací je příroda i planeta. Vlastně pro mě zvířata obsahují toto všechno tak nějak v jednom. Vím, že to zní divně, ale pro mě jsou zvířata automaticky spojením s celou planetou, se všemi živými tvory. Taktéž s lidmi, protože i my jsme s druhem zvířat, a proto se na lidi nedokážu zlobit, nedokážu jim ublížit…Proto i když je to s nimi někdy těžké, se je učím milovat úplně stejně.

Po odchodu z mého posledního projektu mě ani na sekundu nenapadlo, že bych mohla dělat něco jiného než pomáhat zvířatům. Můj vesmír se už posledních minimálně deset let točí kolem nich. Můj život je a bude se zvířaty. Je to pro mě tak normální, tak přirozené že by mě ani nenapadlo přemýšlet, že by to mohlo být jinak.

I když jsem si vlastně kvůli pomoci zvířatům, zažila s lidmi svoje, neexistuje věc, která by mě od zvířat oddělila. Takhle to aspoň vidím teď, i potom všem je pro mě pomoc zvířatům naprosto jasná volba.

Pokaždé, když jsme někde na delší dobu bez zvířat (pro mě to během deseti let bylo maximálně na 3 týdny) necítím se ve své kůži, a vědomě vyhledávám zvířata. Nemusím se jich dotýkat, chodit za nimi, stačí mi, když je vidím a mohu se na ně dívat a z dálky jim říct ahoj. Jo takhle já to prostě dělám, zdravení cizích zvířat a vlastně těch co znám je pro mě naprosto typické.

Srandovní věc je ta, že často, když jsme u někoho bytě, a v bytě žádná zvířata nejsou, tak já je vidím. Říkáme tomu, že halucinujeme zvířata. Koutkem oka vidím kočku skákat, psa mizet za rohem, občas je i slyším. Když odcházíme z místnosti do jiné, a necháváme třeba někde ležet jídlo, ihned řeším, jak jídlo schovat, protože ho jinak sežerou kočky. Pokud mám u sebe tašku počítám s tím, že mi tam nějaká kočka vleze. Taky často venku zvířata slyším, i když je nemožné že tam jsou.

Moje tělo, moje duše je tak zvyklá na přítomnost zvířat, že je prostě vidí všude i když tam nejsou. Po uvědomění že tam opravdu nejsou a že se mi to zdálo je mi zvláštně. Přítomnost zvířat mi prostě chybí, a nedokážu si život bez nich představit.

Zvířata jsou mí přátelé, jsou mou motivací k tomu nekřivdit lidem, jsou mými učiteli, jsou mým vzorem. I když jim ne vždy zcela rozumím, vím že jejich chování má vždy smysl, jen my lidé ho přes svoje ego nedokážeme hned rozpoznat.

Moje napojení na zvířata je tak silné, že mám dokonce několik silných zážitků, kdy jsem byla se zvířaty opravdu napojená a cítila skrze své tělo jejich bolest. Vím o pár případech, ale je mi jasné, že takových věcí se mi stalo více, jen sem si to nedokázala propojit.

Mou motivací jsou zvířata. Vždy tu budu pro ně, za všech okolností. Jsou smyslem mého života, který jsem si neurčila vědomě. Prostě se to stalo a v mém světě je to úplně normální a přirozené. Ode dne, kdy jsem si řekla že prostě zkusím na měsíc nejíst maso už uplynulo skoro 9 let. A vím že toto, vlastně hodně náhlé ničím odůvodněné rozhodnutí bylo to nejlepší rozhodnutí v životě. Cítím, že tam začala jedna z mých cest, vesmír mi dal možnost a já ji přijala.

Toto rozhodnutí určilo můj osud. Nikdy bych neřekla že skrze malé rozhodnutí v živote se za několik let stanu tvůrkyní vlastního projektu, ohledně záchrany zvířat, a že můj život bude směřovat právě tímto směrem. Směrem ke zvířatům. Nikdy bych neřekla že díky lásce ke zvířatům procestuji svět, a že díky nim se vydám na cestu vědomým životem.

Mou motivací jsou zvířata.

Děkuji všem zvířatům na celém světě za jejich trpělivost s námi lidmi.

IF