Trauma část 3, Ani já nejsem svatá

Na tohle téma, mě přivedla jedna sledující, která mi napsala svůj příběh. Nejen že je jasně na ni aplikován gaslighting ale také její přítel prokazuje mnoho vzorců psychopatie. Když jsme rozebíraly její aktuální stav a dění, došlo mi, že píše můj příběh. Neskutečná autenticita dění. Je to jako kdyby byla v projektu X se mnou a popisovala co na mě aplikoval Soudce.

Díky rozebíraní mi došel další důvod, proč jsem tak dlouho mlčela, proč jsem stála tak dlouho věrně po Soudcově boku. Bez představy že bych někomu něco řekla, nebo naznačila.

Neskutečně si vážím vašich příběhů, co mi píšete. Vím, jak je sdílení tohoto problému důležité a stejně tak vím kolik z nás to neudělalo a třeba ani neudělá. Protože se bojí a nemá se ani komu svěřit. Pro mnoho lidí jsem já ten první člověk, kterému popíšou jejích situaci a já doufám že je to právě první krok k tomu, danou osobu, vztah, práci prostě cokoliv, opustit.

Díky Vašim příběhům se můžu vyléčit z toho mého. Vědomě, bez ztotožňování se s rolí oběti mohu prozkoumat zákoutí mysli, která na mnoho věcí zapomněla a nebo si mnoho věci prostě upravila. Díky této cestě s Vámi léčím svou duši, a za to Vám všem moc děkuji.

A právě i toto je téma, které jsem si uvědomila díky Vašemu příběhu, že se týká i mě.

Náš vztah se Soudcem na začátku byl divoký, a to všemi směry. Ke všemu se postupně dostanu. Zatím stačí vědět, že ani já se na začátku budování projektu X či ve vztahu s ním chovala tak, jak se chovám dnes. Před těmi roky zpět, jsem byla stejně ovládaná svým egem a žila v iluzích o sobě a světě, prostě jako většina lidí. Soudila jsem, bránila své názory a svou osobu, jak jen to šlo. Nic a nikdo mě nemohl přesvědčit o opaku, moje ego tohle nedopustilo. Hájila jsem si svoje místo na tomto světě, jak jen to šlo, i když jsem tolikrát pohlédla na to, jak funguje vesmír, a do mého podvědomí se vše ukládalo, nebylo to vědomé, a ještě jsem musela ujít dlouhou cestu abych došla k poznání.

I já jsem se na začátku chovala jak úplný blázen. Sama sobě se teď směju, na druhou stranu díky tomu vidím svůj osobní pokrok 😊

Moje chování se nedá svádět na nikoho jiného než sama na sebe, ať už okolnosti byly jakékoliv.

Křik, nadávky, urážky a citové vydírání z mé strany. Opakovala jsem všechno, co na mě bylo aplikováno, předávaly jsem si to jako štafetu. Jendou on, dvakrát já, dvakrát on, dvakrát já a pořád dokola. Jednou to bylo šíleně krásné, souznící, a tak přirozené, potom ze sekundy na sekundu jsme byli jako ti dva nejhorší nepřátelé, kteří se nenávidí k smrti, během minut, hodin či dnů se to změnilo zase v opak. Nic mezitím neexistovalo. Byly to dva neskutečné extrémy, které trvaly mnoho měsíců, z jeho strany dokonce do poslední chvíle.

Můj Soudce si moc dobře tuhle dobu pamatoval, a velmi často mi ji připomínal. I po letech, zkušenostech, a to že se z nás obou údajně měli stát jiní, a to moudřejší lidé, kteří ví že vyčítat si minulost ať už byla jakákoliv, nemá smysl. Mi tato doba byla neustále předhazována. Pořád ji rozebíral, kdo co řekl, kdo co udělal, co se mělo stát jinak, často z jeho úst vycházelo slovo KDYBY.

Kdyby, kdyby, kdyby.

Když jsem já nechtěla nic z toho rozebírat, byla jsem já ta, kdo má problém s naší minulostí a měla bych si ji vyřešit nebo nebudu moci nikdy jít přes to dál.

Myslím ale že já, to za sebou měla, nepotřebovala jsem se k tomu vracet, protože moje nově nabité vědomí ví, že řešení minulosti je absolutní nesmysl, ztráta energie a času. Pokud máte něco opravdu za sebou, nemáte potřebu to rozebírat, nevadí Vám o tom mluvit ale rozebírat to, je to prostě k ničemu. 

Soudce se tak tvářil a projevoval se, jak to má za sebou a vše přijímá, ale pořád o tom mluvil. Jakákoliv naše i klidová konverzace, která nebyla ani k tomuto tématu, skončila právě vždy u tohoto tématu. Neustále měl tendence mi připomínat, jak jsem se já, kdy zachovala, a taky se neustále obhajoval, proč co kdy, jak udělal na základě mého chování a snaží se mi něco vysvětlovat. Většina i našich projektových povídaná a řešení projektových věci s ostatními Sluníčky skončila právě u toho tématu. Nechápala jsem, jak se od jedné věci dostane k tomuhle. Byl mou velkou připomínkou toho, kdo jsem byla. Sice tole nebyl vůbec jeho záměr, ale já jsem mu za to vděčná, protože jsem přesně věděla, kdo už být nechci.

Do mého podvědomí se ukládalo Soudcovo povídání o minulosti, a rozebírání hlavně mě. Neustále jsem náš začátek, mé chování měla před sebou. Musím tedy mlčet, protože ani já nejsem svatá. Taky jsem se chovala hrozně, a ublížila mu. Takže když se chová hrozně on a ubližuje mi, je to v pohodě. Každej to prostě někdy děláme. Tak moc jsem se bála, kdybych něco o něm někomu řekla, že by mohl vytáhnout něco on na mě. To že by to byla už stará informace, mi vůbec nedocházelo. Já jsem si dokázala svoje chování odpustit, takže o něm dnes dokážu otevřeně mluvit, a proto jsem taky schopná Vám o něm psát.

Vůbec mi nedocházelo že jeho stav se 2 roky neměnil. Neustále se choval přesně jako na začátku, výbuchy vzteku, obviňování z maličkostí, urážky, manipulace, jednou mu jedna věc nevadí potom mu ale vadí, rozebírání a neustálé hodnocení mé osoby, mých blízkých a čehokoliv co dělám, neustále nucený kontakt hlavně přes telefon - hlasovky, zprávy, volání, řešení smyšlených problémů co nebyly ani problémy, jen aby byl nějaký kontakt se mnou. Pořád jsem žila někde v té minulosti, kterou mi předhazoval. Díky němu jsem se pořád cítila jako ta egoistická holka, co mu ublížila. Netušila jsem, že je to jen manipulační technika. Stala jsem se loutkou v dalším směru gaslightingu. I když jsem byla jiný člověk, rostla jsem. Ještě nějakou dobu mi trvalo, než mi došlo, kde jsem já a kde jsem on. Taky mi ještě dlouho trvalo, než mi došlo, že za jeho chování nemohu já, jak mi velmi často a pořád říkal přímo ale i podprahově – ale o tom zase příště 😊

Veliký vliv na to taky mělo to, že si Soudce chtě nechtě (upřímně, kdo si detailně pamatuje 2 roky starý hádky – slovo od slova?) svoji realitu minulosti upravoval. Vždy to nakonec vyznělo že jsem já byla ta nejhorší, a že on to své hrozné chování musel dělat na základě toho mého. Já na mnoho věcí zapomněla. Nedokázala jsem mu argumentovat, protože to prostě nevím. Dnes vůbec netuším, jestli jisté situace opravdu vznikly a, nebo byly jen výplodem Soudcové mysli. Když se jednalo o nějaké situace, které jsem si pamatovala a pamatuji do dnes, vždy jeho verze byly jiné než ty mé. Avšak já se přestala přít o to kdo má pravdu, nejen že mi to bylo jedno, ale taky proto že mít pravdu už není mou součástí, a dokážu lépe v situacích ego ovládat. Ono přece jen co je vlastně pravda😊

Soudcovo povídaní o věcech nesedělo vůbec s jeho činy, ke každému hluboce promlouval, a lidé mu naslouchali. Jeho povídání bylo vtahující a věřím že mnoha lidem otevřelo oči, stejně jako mně. Avšak co se týče činů…U každého byla minulost k poučení a sloužila k růstu, a nemělo by se ji přikládat takovou váhu, pokud někdo byl lapen ve své minulosti. U nás dvou to ale byla tak důležitá věc, která se musela neustále řešit. Váha naší minulosti byla pro něj opravdu veliká a díky tomu se od ní doposud nikdy neodosobnil, a myslím že dle jeho vzorců se tomu tak ani nikdy nestane.

Díky sdílení ženy, která žije s přítelem s psychopatickými vzorci, jsem si uvědomila další veliký problém. Žena, která mi napsala sama sebe bičuje za to, jak i ona svému příteli ublížila, kdysi, že se taky někdy prostě nechovala dobře. I když je tohle zcela přirozené a děláme to všichni, tito lidé s těmito vzorci tohle používají proti nám. Nakonec začneme tyrany omlouvat, soucítit a říkat si, že když jsme se nechovali dobře my zůstali, a tak zůstáváme nadále, i když nás ničí všemi směry.

*Pokud člověk není vědomí v každém aspektu svého chování, což je naše celoživotní práce. Nelze v klidu s člověkem s psychopatickými vzorci ustát. Odrážíme všechny jeho činy a slova, a tak se snadno stane že i my nakonec nešetříme při hádkách ostrými slovy, vydíráme stejně jako oni nás, vynucujeme si jejich pozornost stejně jako oni tu naši a tak dále. Bohužel ale my jsme vedeni svým egem a zmanipulovaným podvědomým, protože nás nikdo nikde na takovou situaci v životě nepřipravil a my nevíme co si počít. Někde ale tam v hlavě cítíme že tohle nejsme my.  My dokážeme z těchto vzorců vyrůst. 

Lidé s psychopatickými vzorci tohle ale dělají záměrně, budou je aplikovat na další lidi po celý svůj život, pokud nebudou docházet na terapie a nebudou mít vůli se změnit. Jejich vzorce jsou pro ně celoživotní a budou je aplikovat ve všech aspektech jejich života.

Rozdíl mezi námi a lidmi s psychopatickými vzorci a psychopaty je ten, že my se z chyb poučíme a snažíme se na sobě pracovat. Proto se prosím neviňte za svou minulost, odpusťte, si ty strašné věci, co jste udělali a vemte si z nich poučení. Nic není hned, netlačte na sebe, po malých krůčcích zvědomujte své jednání. Nenechte se zmanipulovat druhými, který vám neustále předhazují Vaší, minulost jako Váš současný stav. Pracujte na svém odpuštění. Buďte přítomni, a rozhodně nezůstávejme v jakémkoliv vztahu s takovýmto člověkem, jen proto že Vám neustále předhazuje Vaši minulost.

Hodně sil Vám přeje IF

#dekujizesdilite

Jestli máte i vy zkušenosti s gaslightingem, s psychopatem a chtěli bystě svůj příběh sdílet už jen se svěřit, sdílet jako motivaci pro ostatní, ukázat že se není za co stydět, přidat se k otevření tohoto tématu. Můžete mi napsat na instagram @mojejinotaje nebo na email lesana@nechmerust.cz

Váš příběh bude sdílet anonymně a bez jakéhokoliv soudu.