Trauma část 4 – Podívej co to se mnou děláš

 Dlouho, vlastně od začátku, co jsem začala psát blog, jsem přemýšlela, jestli tuhle záležitost, starou přes dva roky budu taky rozebírat. Na žádnou odpověď jsem nepřišla, a tak jsem to nechala osudu. Jestli se ozve něco, co mi dá impuls o tom psát či ne, a nakonec to přišlo a já se rozhodla zveřejnit situaci, která se stala. Na kterou zpětně když se dívám, mi způsobila největší blok v tom, že jsem nikomu nic neřekla, ani o té konkrétní situaci ani o následujících dvou letech psychické tyranie.

Impuls ke sdílení, byla pro někoho možná hloupost ale pro mě to bylo znamení toho, že můžu a mám tohle zveřejnit.

Jak už jsem se rozepisovala, jednou z velkých nepříjemností gaslightingu je, že máte pocit, že Vám nikdo neuvěří. Ještě ale horší je to, že tento pocit plyne ze situací, které se dějí. Čím horší situace, prostě zkušenost s tyranem tím víc si uvědomujete, že prostě tohle by Vám nikdo nevěřil. Tak s člověkem zůstáváte, a i když se pořád objevují nové a nové situace, horší a horší, vás to utvrzuje v tom, že musíte mlčet.

Tento pocit velmi dobře znám i já, nejen že jsem svého Soudce neustále omlouvala a veškerou realitu jeho skutků jsem překrucovala tak, že Soudce prostě za to nemůže, že je to má chyba, tak jsem i mnoho věcí všem zatajovala.

Jednou z těchto věcí, těch skutečností a zážitků bylo fyzické napadení ze strany Soudce ke mně. Tuto skutečnost jsem mnoho měsíců tajila. Za prvé proto že mi ho bylo líto, že jsem si myslela že je to má chyba a že by kolem toho bylo velké haló, a šance že by se třeba Daniel se Soudcem mohli někdy normálně bavit, by se úplně vytratila, no a stejně kdo by mi tohle věřil 😊 Takže jsem prostě mlčela.

No, jednou jsem se prokecla, možná jsem se tomu i smála, byla jsem od toho tak distancovaná že jsem cítila jako kdyby se to nestalo mě, ale úplně někomu jinému. Pořád jsem jen myslela na Soudcovi pocity a jaké to muselo být pro něj, jak se asi cítil a podobně, na sebe sem úplně zapomněla, i v tomhle případě mi bylo líto jenom jeho. Každopádně jsem musela přiznat co se stalo, a samozřejmě s velkými omluvami pro mého Soudce. Stalo se mi to s Danielem, jasně 😊 toho, čeho jsem se nejvíc bála mi vesmír naložil.

Tak jsem musela s pravdou ven, a nyní to udělám i tady, vepíšu svoji vzpomínku do těchto řádků, pro vás ale hlavně pro sebe, vědomě se ponořím poprvé do svých pocitů nikoli do jeho, prožiju znovu tu situaci, která potlačila moji duši, a potlačovala ještě dlouho. Nyní chce ale ven, che zářit, a hlavně chce být konečně sama sebou.

Na jaře, v březnu roku 2021 jsem dostala možnost jet do Chorvatska vydělat si peníze. Byla to super nabídka, cítila jsem, že se mi konečně plní sen, a přichází mi možnosti, na kterých jsem pracovala. Přesně s touto myšlenkou jsem projekt založila, cestování nebo práce v zahraničí na nějakou dobu v roce a zbytek času být a žít pro projekt. Nijak jsem se s touto myšlenkou netajila, a říkala ji všem, tvořila jsem si vlastní svět, vlastní vesmír a fungovalo to.

Tato myšlenka, tento koncept byl pro mě velmi důležitý a chtěla jsem to i pro ostatní Sluníčka, co by do projektu přišla, chtěla jsem volnost pro sebe, a i pro všechny. Po zkušenostech z předešlého projektu, kde vládl Kapitán tohle nebylo možné, tam byl problém i jet k doktorovi, nebo si udělat chvilinku pro sebe. Nebyla tam žádná svoboda ani možnosti, vše bylo úplně jinak, než se například prezentuje na sociálních sítích a, nebo co nám Kapitán říkal, než jsme se do projektu nastěhovali.

Díky této zkušenosti, bylo pro mě tohle hodně důležité, nechtěla jsem být jako Kapitán, věděla jsem jak odjezdy a volnost při takovém projektu jsou důležité, a určitě jsem nechtěla, aby se mě ostatní báli. Život s Kapitánem mi ukázal, jak to nechci, za to mu moc děkuji 😊

Proč tohle zmiňuju? Protože je to velmi důležité pro pochopení celé situace, a taky pro pochopení mnoha dalších situací, kterých se budeme určitě dotýkat.

Když jsem tedy v březnu dostala tuto možnost, byla jsem ráda a chtěla možnosti využít. Jednalo by se o 3 týdny v květnu, takže měsíc na to vše důležité pořešit a vyřešit. Samozřejmě pokud by nastal nějaký problém nebo by Soudce nesouhlasil, zůstala bych, projekt byl pro mě na prvním místě.

Se Soudcem jsme se o tom bavili a byl pro, neměl s tím problém. Všechno prý zvládne, bude rád v projektu sám, a stejně mu tam lidi budou jezdit pomáhat, takže prostě v pohodě 😊 Tenkrát jsem to brala tak, že co se řekne tak tak i je. Dále jsem si s tím nelámala hlavu, občas když přišli nějaké výčitky (samozřejmě to byly výčitky podprahově vytvořené Soudcem konverzacemi nebo narážkami na můj odjezd) jsme to se Soudcem řešili a byla jsem vždy ujištěna že je všechno v pořádku. Čím více se ale blížil odjezd, tím nálada a energie mezi námi byla horší a horší, podvědomě jsem tušila že se to týká mého odjezdu, ale říká že je s tím v pohodě, několikrát mě ujišťoval a říkal že je rád, že bude sám, vůbec sem to nechápala.

Jako správná oběť gaslightingu jsem se snažila dělat první a poslední pro Soudce, aby byl v klidu, nepřicházely další podprahové výčitky kvůli mému odjezdu. Výčitky a špatné svědomí ohledně toho jsem měla už každý den, i když jsem nic neudělala a mohla odjezd zrušit, cítila jsem se, že mu tím strašně ubližuju, ale stále říkal že je to v pohodě. A tak jsem prostě dělala vše, jen aby nezuřil.

Na odjezd jsem se strašně těšila, po letech bez cestování skrz COVID a ve fungování ve dvou projektech jsem se nikam po letech cestování nepodívala. I když to byla práce, pořád to bylo v cizí zemi. Cestování bylo a je mým velkým koníčkem 😊 Navíc jsme měli jet společně s Danielem, se kterým jsme se vídali málo, jelikož bydlel 130 km ode mě, a do projektu X nejezdil, kvůli Soudci.

Tuto informaci že jede i Daniel, který takto pracoval už třeba 5 let, jsem musela tajit. Věděla jsem, že by to Soudce psychicky nezvládl, a taky jsem neměla důvod to říkat, přece jen moje soukromí je moje soukromí ne? Nebyla jsem povinna mu říkat každý aspekt svého života. Sice jsem měla jako vždy výčitky, ale mlčela jsem.

Můj odjezd byl naplánován na neděli z Brna, ten víkend jsme měli nějakou společnou soukromou událost u nás v projektu X s dalšími nám blízkými lidmi. Už v ten víkend se Soudce choval hrozně, chodil spát do jiné části projektu, byl prostě furt nasranej, nepříjemnej, neustále mě bombardoval zprávama a dělal mi výčitky i když seděl kousek ode mě, lidi si toho všimli, a já si furt musela něco vymýšlet, vlastně jsem ani já nevěděla co se děje, vadilo mu prostě úplně všechno.

Ze soboty na neděli jsme já a Soudce spali v jedné místnosti, ale každý v jiné části, která byla oddělená. Ostatní spali v jiných prostorech projektu X. Na ráno jsme byli domluvení že nás Soudce, mě a kamaráda hodí na vlak.

Bylo ráno před chvíle před odjezdem a já seděla na své posteli. Dělo se jedno z těch pekel, už od rána jsme se hádali, bylo na mě útočeno skrze všechno, nadávky, sprostá slova, výčitky. Soudce zjistil že se mnou jede i Daniel. Jak to zjistil nevím. Jakmile to zjistil začalo peklo. Stál u dveří u zdi, a já seděla na posteli byli jsme od sebe tak 3 metry. Mezitím co na mě řval a já řvala mezitím určitě na něho, ke mně přišel a chytl mě pod krkem. Řekla jsem ať mě okamžitě pustí, trvalo to já nevím, pět sekund, než mě pustil. Pomalu začal couvat a u toho se díval na svoje ruce, kterýma držel můj krk, dostal se zase až ke dveřím – ke zdi, stále se díval na své ruce. Najednou zvedl hlavu a řekl mi ,,Podívej co to se mnou děláš“ Činnost, kterou právě vykonal svedl na mě, a moje mysl tohle přijala fakt.

Pak mám mlhu, vím že jsme se šla rozloučit s ostatními, ptali se, kde je Soudce, ten bez jakéhokoliv rozloučení s nimi šel k auto, aby mě a kamaráda odvezl na vlak. Opět jako vždy jsem se ho zastala, něco si vymyslela a odešla. Za celou dobu na vlak neřekl ani slovo, stejně tak odjel okamžitě co jsme si vyndali věci z auta. Kamarád se ptal, co se děje. Vypadlo ze mě, že je do mě zamilovanej a že právě zjistil že se mnou jede Daniel pracovat. Tak nějak to pochopil. Bylo to snad poprvé co jsem to řekla takto otevřeně.

Asi půl hodiny jsme oba společně čekali na naše vlaky, mám takovou vzpomínku, že jsem mu o tom, co se stalo, o tom že mě Soudce chytil pod krkem kamarádovi řekla, ale nejsem si tím vůbec jistá, netuším, jestli je to pravda. Mám stovky takových mlhavých vzpomínek a nedokážu je rozlišit, zdali se staly nebo ne. Moje paměť se pod vlivem gaslightingu neskutečně zhoršila Až teď po odchodu cítím velké rozdíly v mé paměti, je to neskutečné.

Soudce nikdy neprojevil lítost nebo jakoukoliv empatickou emoci k tomuto činu. Nikdy se mi neomluvil. Pokud jsme se o tom ještě někdy bavili bylo mi řečeno, že by mě samozřejmě nikdy neublížil. Úplně se disocioval od toho, že by to udělal on. Pokud jsme se o tom bavili což bylo 2x vždy to byla nějaká situace, která nastala, jako kdyby on tam vůbec nebyl. Dále tuto situaci zapíral. I při konverzacích, kdy se najednou jakékoliv téma obrátilo k naší minulosti, tohle vynechal, nikdy se o tom nezmínil, dělal že se to nikdy nestalo. I mě to občas přišlo jako sen, nemohlo to být přece skutečné. Vždyť ten člověk je přece tak…..

Tento incident se stal, jeho ruce byly na mém krku a tiskli ho, a potom celý incident svedl na mě.

Při psaní této vzpomínky se mi vybavila další, další jeho agresivní fyzické chování, kvůli ničemu. Jeho vyhrocené agresivní chování jednou zasáhlo i Daniela, před svědky dalšího Sluníčka. Bohužel toto Sluníčko je právě pod jeho vlivem, a jediné co z něj při konverzaci o situaci vylezlo bylo omlouvání Soudce. Stejně jako já ho omlouvala kdysi 😊To mi jen ukázalo, jakou sílu při manipulaci má tento člověk na lidi, kteří i když vidí co vidí zapřou to co udělal. 

Taková je síla techniky gaslighting.

Pokud jste i vy zažili doma fyzické napadení jakéhokoliv rázu či závažnosti, prosím okamžitě o tom někomu řekněte. Sdílejte s někým svoje emoce a strach ihned. Neberte tento útok na lehkou váhu, i když Vám tyran bude tvrdit že by Vám přece nikdy neublížil, jak to ale my můžeme vědět? Bylo mi řečeno tolik věcí že by neudělal, a nakonec se ty věci staly skutečností. Byla jsem svědkem a sama obětí 3 fyzických napadení ze strany Soudce, jak mu tedy mohu věřit ? 

Do poslední chvíle jsem věřila v jeho změnu, avšak poslední útok se stal pár týdnů před naším odchodem z projektu X. Byly to jedny z nejhorším měsíců v projektu a v mém životě. 

Prosím neberte fyzické ani psychické útoky na lehkou váhu.

Hodně sil Vám přeje IF

#dekujizesdilite

Jestli máte i vy zkušenosti s gaslightingem, s psychopatem, či jinou narcistickou poruchou osobnosti a chtěli bystě svůj příběh sdílet už jen se svěřit, sdílet jako motivaci pro ostatní, ukázat že se není za co stydět, přidat se k otevření tohoto tématu. Můžete mi napsat na instagram @mojejinotaje nebo na email lesana@nechmerust.cz

Váš příběh bude sdílet anonymně a bez jakéhokoliv soudu.